|
|
| Úvod (propozice) Pravidla Seznam cest Archiv Kontakt | ||
Absolutní Horák 2019
Co se stane, když závod vynechá jeden ročník? Lokálové po dvou letech soustavného tréninku lezou všechny cesty se zavřenýma očima a půllitrem v ruce a v budějovických posilovnách se několikanásobně zvednou tržby, veslařské trenažéry jsou v permanenci dnem i nocí. Taktika účastníků je po dlouhém přemýšlení vyladěná do posledního detailu. To se projeví hned na tradičním startu ve Vltavanu, kde absentují posádky. Jen pár zoufalců tleská proslovu pana ředitele, a myslí si, že tento ročník bude takovou přátelskou rodinnou událostí. Brzy se ovšem ukáže, že některé dvojice už mají v osm hodin přelezenou polovinu soutěžních cest a jiné zase zvolily taktiku nenápadného vplížení se do závodního pole, tak aby si nikdo nevšiml, že tu jsou a lezou osmičky. Rozkřiklo se totiž, že letos se závodí o lano!
Člověk by si myslel, že skály jsou tu napořád, a když něco nevyleze teď, může to vylézt příště. Pokud se ovšem nejedná o Barevnou skálu. Tento nebohý kus kamene nám loni nejmenovaná severočeská firma na S upravila k obrazu svému. Zřejmě se doslechla o klesající výkonnosti jihočeských lezců a z převisů jedním výbuchem udělala plotny, které ještě v pravidelných rozestupech vyšperkovala sanačními tyčemi. To je konec, řekl by si normální člověk, ovšem účastníků Horáka jakoby se to netýkalo. Sesypou se na Barevku jak vosy a brousí nové cesty i to málo co zbylo z těch starých. Naše dámské družstvo však trpí zvýšenými nároky na estetickou stránku lezení a hnědá homole s do nich poněkud nezapadá.
S lehkou rozvážností se tedy naloďujeme a bez nehody (pokud nepočítám Lindu mokrou od hlavy až k patě) se pádlmo přesouváme pod mírně estetičtější skálu Havraní. Znáte to, jak vězni dostali na Vánoce jablko a na Štěpána ho museli odevzdat? Tak my z jezu na Liře s nasazením vlastních životů vylovíme krásný dámský slamák, ale za jezem u Benešova mostu ho musíme vydat posádce tlouštic, z nichž jedna tvrdí, že je její. Na Havrance zjišťujeme, že se mezi závodníky rozmohl takový nešvar - přenášejí jezy. Moje škodolibost je ale brzy uspokojena příjezdem Mokrých Mužů z Brna, kteří vehementně tvrdí, že se necvakli, zatímco usilovně ždímají veškeré svršky i spodky. Spolu s družstvem Vorvaních Veteránů, kteří (na rozdíl od nás), lezou, jako kdyby ve své kategorii nebyli jediní, si dáváme na Havrance pár cest. Brzy se ale rozkřikne skvělá novina, která způsobí hromadný exodus - na Nultém Špici je pivo. A není ho dost pro všechny.
Přistáváme na Nultém, chybička se vloudila, moje lezečky se zdržely na Havrance. Naštěstí brzy přijíždí expresní PPL posádka a za pár minut už slyšíme Jardu, zavěšeného na malíčku v půlce skály, srdceryvně naříkat “já už nechciii lézt osmičky”. V kategorii muž s mužem došlo k nevídanému úkazu. Existují tři družstva, která přelézají všechny nejtěžší cesty, hrozí tedy, že získají stejný počet bodů a o vítězi horolezeckého závodu tak rozhodne vodácká časovka. Kdo by to do těch jihočechů řekl. A protože základem úspěchu na Horákovi je vybrat si tu správnou kategorii, já a Linda dobře víme, že takovýhle stres v kategorii žena a žena nikdy nemůžeme zažít. Jako mohly jsme se rovnou postavit na stupínek vítězů a počkat až ostatní přijedou, ale my si řekly ne, a teď drtíme čyřku za pětkou. Chtěla jsem tedy zkusit i něco těžšího, ale v druhém kroku mi došlo, že mi došlo. Po páté cestě konečně zazní lahodný zvuk otvíraného piva a já sleduji Lindu, jak balí barel. Počkat..Lindo, co děláš? No máme pět cest, tak to balim. Hele, a víš, že musíme vylézt deset? A sakra.
Přesouváme se, až když dojdou lehké cesty (a pivo). O pár meandrů dál na Sedmém špici právě vrcholí regulérní bitka. Třetí chlapský tým dolézá Velejemnou, cestu, která je objektivně netahatelná. Výkony zde podává také smíšené družstvo W+V otec a dcera a zároveň historicky nejmladší účastnice Horáka. Otec zřejmě podlehl dojmu, že v tomto složení je jakékoliv zakládání jištění stejně zbytečné a Sedmý špic prostupuje téměř sólo. Vzhledem k nadstandardním sportovním výkonům nezbývá čas na konzumaci. Nakonec to za nás musí vzít moraváci, kteří se obětují a dojedou všechno pivo co zbylo.
Ale to už proti proudu vzlíná vůně grilovaných hermelínů a my víme, že se naše kocábka blíží k Osmému špici. Ještě nám chybí jedna cesta, s odporem oblékáme sedáky, neomylně lokalizujeme část skály s největším podílem mechu a tudy se suneme vzhůru. Dvě ze tří konkurenčních pánských posádek zatím blbnou na louce, ale pak zazní tři dva jedna start a už si vzájemně podrážejí nohy při běhu ke kánoím. Děti koupající se v řece se vyděšeně rozeskakují na všechny strany a zběsilý závod o lano začíná. Ještě dlouho je slyšet posádky řvát hop, hop a děti plakat maminkoo.
Celkově je letos na Horáku vysluněné počasí a vody v řece pomálu. Vlastně míň ještě nikdy nebylo. Časovka tak vůbec neteče, vůli k výkonům ztrácíme po deseti minutách. Zbytek cesty kujeme plány na přesun předsedy z ředitelské sesle do startovního pole. Očividně tenhle úsek řeky nikdy nejel, jestli vůbec kdy seděl v kánoi, jinak by věděl, že pádlovat na max 40 minut v kuse (po vylezení deseti cest) je ten nejhorší způsob trávení volného času vůbec. Na zlatokorunském jezu úspěšně plníme loď vodou, takže vytažení přes špalky na vysoký břeh se stává pro ž+ž posádku zcela nesplnitelným úkolem. V cíli je letos změna, je jenom jedno pivko na dvojici, takže to do sebe vyklopíme a plác, předsedo, mačkej stopky!
Cíl je plný překvapení. Za chvíli připlouvá posádka Punk is not dead, a stylově se snaží předsedu připravit o piva dvě. Dále vidíme jak se po vodě blíží dámy v pruhovaných plavkách a slamácích, jen je nám divné, že si také běží pro pivo. Při bližším ohledání se zjistí, že jsou to účastníci závodu a zároveň vítězové letošní módní policie. Posádka Znouzectnost si pro nás pro všechny připravila a výborně sehrála zábavnou scénku z filmu Titanik. Jako poslední se blíží do cíle chůzí řekou, zakopávají o kameny a horko těžko přidržují převrácenou a zcela zatopenou loď.
Další věcí která nás překvapí, je brzká zavírací doba občerstvovny, ještě jsme si zdaleka nestačili sdělit všechny dojmy z nabitého dne. Wondrs tedy zavelí, že dvoulitrová pivka, co mají v ledničce, máme koupit všechna, načež se odebere spát. S čerstvě ulovenými zásobami statečně bojujeme až do jejich úplné likvidace, a aby se neřeklo, že horolezci jenom chlastaj, poslechneme si ještě pod skálou ranní koncert pro jedny housle, zazní Bach, Vivaldi a Lady Gaga v podání zástupce sponzora závodu.. Tak zase za rok, líp a houšť, a ženský nehlaste se všechny!
Výsledky závodu Kategorie muži:
Kategorie smíšená dvojka:
Kategorie ženy:
Kategorie veteráni:
Autor: Markéta Syllová ©
|
